4. kapitola
Konec nadějí
Chudák Jake. Přes to všechno jsem ho upřímně litovala. Ten veselý Jake, který tak doufal v to, že si mou dceru vezme a bude s ní žít do konce svého života, byl totálně na dně. Ale věděl, že Renesmé je šťastná a to mu stačilo. Ale přece jen už za ní nechtěl jezdit, maximálně tak za námi jednou za rok. Jenže jí na něm něco přitahovalo-prostý přátelský cit, který nesmí uhasnout, jinak bude i její láska k ničemu. Jacob se ale nechtěl vnucovat a se svěšenými rameny opouštěl naše komnaty. Kdybych mohla plakat, utopila bych se. Všechny jejich léta důvěry, pochopení a přátelské lásky byly pryč a už se němely vrátit. Ness doopravdy plakala, doufala totiž, že s Jacobem zůstanou přátelé. Ale otisknutí je otisknutí a to se rovná láska, ne přátelství.
,,Když mě tak miluješ a chceš pro mě jen to nejlepší, tak proč odcházíš?!" křičela na něj zpod slz.
,,Chci abych byla šťastná, ale tohle po mně nechtěj." odpověděl jen zdánlivě klidně Jacob. ,,Nemůžu předstírat, že se nic nestalo a dál s tebou kamarádit." ušklíbl se. ,,Jaký to má význam? Já tak dlouho doufal..." z očí mu vytryskly slzy a já ho viděla poprvé v životě tak smutného, zklamaného..to se slovy nedá popsat. Pokusila jsem se to napravit: ,,Jakeu, kdybychom to věděli dřív, řekli bychom ti to. Nechceme aby ses takhle trápil."
,,Ona to měla vidět!" zakřičel a ukázal na Alici. ,,Ale já Vás ani napůl upíry jako je Nessie nevidím!" ohradila se ta drobná upírka. ,,Pormiň.." hlesl Jacob. ,,Jakeu, musí přece existovat normálnější řešení" přemýšlela jsem. Můžeš s Ness být, stejně jste se k sobě chovali celou tu dobu jen jako přátelé." ,,Já na ni nechtěl tlačit! A nedělal jsem si na ní nároky i když jsem věděl, že na ní otisknutí nefunguje tak jako na ostatní. Ona je výjimečná." Jacob se na mou dceru podíval milujícím pohledem. ,,Věděl jsem, že jednoho dne takový den možná nastane a já budu tak zklamaný a zničený jako teď. Co jenom budu dělat? Jako vlk budu oslabený a už nic nebude jako dřív!" utápěl se v žalu. ,,Nebudu Vám tu brečet, nic tím nespravím.." řekl a odcházel..Renesmeé k němu prosebně vztáhla ruku a chtěla za ním jít, ale Rosalie ji zadržela. ,,On se s tím vyrovná a za pár týdnů ho tu máme zase. Alice to neuvidí, ale věř mi. Jacob tě i přesto miluje." Já se na Rose podívala a řekla jsem tak, že to napůl upíří uši nemohly slyšet: ,,Díky" a Rose přikývla. Rodina si prostě pomáhá....
Ness teď posledních pár týdnů bezcílně bloumala po Volteřře po zámku a vyhlížela Jakea. Nechodila do školy, s Martynem se nevídala. Jen já jsem za ním šla a všechno mu pověděla. On se rozhodl, že počká, až na tom bude líp a že chce stejně přeměnit. Já mu za to všechno poděkovala, za to že nás nezradí a nic neprozradí a že se na mou dceru nevykašle jen proto, že je teď nešťastná a skoro s ním nechodí.
,,Renesmeé, miláčku" řekla jsem jí když jsem od Martyna přišla domům, ,,měla by ses sejít s Martynem nebo mu aspoň dát vědět, jak jsi na tom. On se trápí i když se to přede mnou snažil skrýt. Záleží mu na tobě a nechce, abys byla smutná." myslela jsem, že Renesmeé mě poslechne, vždyť mi tak věřila a vždycky mě poslechla. ,,Mami" řekla po chvilce, ,,půjdeš se mnou na lov?" slabě se na mě usmála. ,,strašně dlouho jsem nebyla".
další kapitovy v této rubrice-Povídky.















